Jdi na obsah Jdi na menu

7. 5. 2008

Ustavující schůze turistické sekce proběhla na Krkavčí skále

Ve čtvrtek 1. května přesně ve 13.00 hodin se shromáždilo osm zakládajících členů turistické sekce našeho sdružení před legendární hospůdkou „U Chochelů“ a v doprovodu psa Lumpa se všichni vydali na první společný výlet. Kam jinam, než na krásný kamenný vrchol Krkavčí skály, hrdě se tyčící nad Labským údolím. Zajíci ze Sebuzína a Dvořáci z Libochovan (posíleni o babičku Kuchařovou) nasadili slušivé batůžky a začali ukrajovat první metry z náročné trasy. Role horského vůdce se nejprve ujal malý Vojta, velký znalec a obdivovatel okolních luhů a hájů. Bohužel hned jeho první zkratka se ukázala býti zcela poplatná populárnímu heslu „Je to sice dál, ale zato horší cesta“. Bylo to výrazně dál a výrazně horší cesta. Takže uondáni a poškrábáni jsme se poslušně vrátili k našemu pravému vůdci a tím byla žlutá turistická značka. Ta nás spolehlivě přivedla na úpatí Krkavčí skály. Pak se nás pokusila vystrašit tabulkou Obtížně schůdné!.

To na nás ale ani v nejmenším neplatilo. Šlapali jsme statečně vzhůru. I nejmladší členky výpravy Renatka s Violkou postupovaly vzorně metr po metru, dokonce ještě povzbuzovaly slábnoucí rodiče v poslední fázi cesty. Konečně jsme po 80 minutách obtížného výstupu dosáhli vrcholové mety.

Pocity euforické, rozhled nádherný. Z té výšky a dálky je ten náš Sebuzín snad ještě krásnější. Tlučeň taky není k zahození. Teplice už jsou vidět jen s těží.

Na vrcholu jsme strávili asi 30 minut vyplněných fotografováním, telefonováním přátelům do Sebu a následným máváním a řvaním na ně, předáváním slíbených odměn a samozřejmě nutným občerstvením – mimochodem báječné skořicové palačinky z Libochovan, ještě jednou děkujeme.

Sestup byl zpočátku klidný, až ospalý. Z tatínků se chvílemi stávali nosiči a povzbuzování na ramenou sedícími děvčátky poslušně cupitali dolů. Pak někdo z nás … myslím, že jsem to byl já, nené byla to Jája, ano, určitě Jája … dostal vynikající nápad zakončit výlet pivkem v oblíbené domovské stanici „U Chochelů“. Od té chvíle se ze sestupu stal úprk a to pravé zakončení našeho povedeného výšlapu proběhlo až přiťuknutím plnými půllitry.

Ještě jednou velice děkuji všem účastníkům a příště vyrazíme pravděpodobně zase někam jinam.

 

Náhledy fotografií ze složky Výstup na Krkavčí skálu I.

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář